Stohánek byl dřevěný a zčásti i skalní hrad a poustevna na území bývalého vojenského pásma Ralsko na východ od Mimoně. Stával na vrcholu skály Stoh (396 m) v lesích. Od roku 1996 jsou skála a smíšený les kolem součástí vyhlášené přírodní památky Stohánek o rozloze 0,26 ha. 

Asi kolem roku 1430 zde Vartenberkové, vlastnící okolní kraj, postavili dřevěný hrad uprostřed lesů. V podhradí stávala vesnička Neiderwald, zaniklá po třicetileté válce a směrem k Mimoni vybudovali v 20. století zaniklou vesničku Svébořice. Už dva roky po vybudování hrádku jej i s okolím koupil Zdeněk z Valdštejna, ale protože své zájmy přesunul k hradu Děvín o několik km severněji, ten nijak dobře nechráněný byl roku 1444 lužickými vojsky zbořen. Časem zmizely zbytky dřevěných staveb úplně a v listinách panství z 16. století zmiňován nebyl.

Později zde přebývali poustevníci, kteří si vysekali své světničky. Poustevna z konce 18. století je známá svým popisem z povídky Karolíny Světlé Poslední poustevnice. Skálu označila jako Strouhánek, přepisem z německého Strohanke. V povídce líčila, jak pomocník jednoho poloslepého poustevníka byla přestrojená žena, která sem utekla ve strachu s kupce, kterému sloužívala. Pak ji nahradila jiná pomocnice a poustevník Jetoným pro nemravný život musel roku 1773 odejít a poustevna osiřela.. Zařízení a ani jakékoliv památky na jejich pobyt se zde nezachovaly.

Ve skále se zachoval úzký průchod s vytesaným schodištěm s kovovým zábradlím, ve stěně je řada prázdných výklenků z bývalé křížové cesty i vytesané místnosti, nahoře jsou kamenné zbytky ochozů hradu. Z vrcholu skály je pěkný rozhled po okolí. Pod skalou je tabule s vyznačením Přírodní památky Stohánek a rozcestníkem. Od tabule nahoru 150 metrů dlouhá cesta vyznačená není. Kopec i ze skálou je zarostlý stromy.

 

Práva ©Wikipedie

 

GPS: 50°40'28.0"N 14°50'32.0"E

     

Foto - Kamil Bednář    19. 10. 2014