Hrad Velhartice, sídlo pánů z Velhartic, z Hradce a posléze řady dalších významných šlechtických rodů, je architektonicky pozoruhodný objekt, který zaujme každého návštěvníka. Zejména mohutný krytý most, spojující starý palác s věží, je zjevem na českých hradech ojedinělým. Mototuristům - milovníkům hradů doporučujeme kombinaci návštěvy Velhartic, Rábí a Kašperku.

Stavitele velhartického hradu, založeného někdy po roce 1290, neznáme. Jméno Velhartice či Vilhartice snad hrad dostal podle nějakého Vilharta, který je ovšem historii rovněž neznámý. Jako první majitel hradu je roku 1318 uváděn Bušek z Velhartic. On i jeho stejnojmenný syn patřili k výrazným postavám z okolí římského císaře a českého krále Karla IV. Rod Velhartických vymřel po meči Janem r. 1390 a hrad pak přešel do rukou pánů z Hradce. Menhart z Hradce (zemřel roku 1449), známá postava české politické scény období husitských válek a pohusitského období, se zasloužil o výstavbu velké věže; ta sloužila za sporů Menharta a jeho syna Oldřicha s Jiřím z Poděbrad jako úschovna českých korunovačních klenotů, což svědčí o vynikajícím renomé hradu v této době. Menhartův syn Oldřich prodal velhartické zboží Děpoltovi z Rýzmberka, od jehož potomků je odkoupil r. 1506 Zdeněk Lev z Rožmitálu a z Blatné. Jeho syn Adam Lev přebíral panství již zadlužené; to jej spolu s dluhy, které nashromáždil sám, přinutilo r. 1540 prodat Velhartice Adamovi ze Šternberka. R. 1589 bylo panství rozděleno a jeho část s hradem získal Jindřich Plánský ze Žeberka. Od jeho vnuka Jana Viktorina koupil Velhartice r. 1597 Volf Perglar z Perglasu. Jeho syn Václav Otakar se přidal na stranu evangelických stavů a majetek mu byl po Bílé hoře zabaven. Velhartice nakrátko získal císařský generál Baltazar Marradas (r. 1622), avšak již r. 1628 je prodal císařskému plukovníkovi Martinu Huertovi de Hoeff. Tento cizinec a zbohatlík prováděl na panství násilnou rekatolizaci. Byl však posledním majitelem, který výrazně ovlivnil podobu hradu výstavbou nového renesančního paláce a pivovaru. Po jeho smrti r. 1637 se majitelé Velhartic rychle střídali, což v konečném důsledku znamenalo jeho úpadek a částečně i proměnu ve zříceninu. K částečným opravám hradu došlo za Karla Sturmfeldera z Oppenweileru r. 1848 a za Henneberg-Spiegelů r. 1930. Při akci posledně jmenované byl rekonstruován Huertův palác podle návrhu architekta K. Pecánka. Posledními soukromými vlastníky hradu byli Windischgrätzové, kterým byl objekt spolu s jinými statky v roce 1945 vyvlastněn. K postupné renovaci Velhartic bylo přistoupeno za komunistického režimu a toto úsilí bylo úspěšně dotaženo do svého cíle v r. 2000, takže dnes je možné velhartický hrad považovat za naši památku první kategorie.

Dost rozsáhlý areál velhartického hradu se nachází na protáhlém skalnatém návrší obtékaném na jihu a jihozápadě říčkou Pstružnou. Stavební vývoj objektu lze rozdělit do tří etap. Nejstarší hradní jádro má tvar protáhlého trojúhelníku se zaoblenými nárožími. Přístupová cesta a vstupní brána na západní straně byla střežena nejstarším objektem na hradě palácem zvaným Rajský dům. Pod Rajským domem jsou dodnes ve skále vylámané sklepy. Zřejmě v bezprostřední návaznosti na výstavbu Rajského domu vznikl druhý, menší palác přiléhající k okrouhlé věži ve východním vrcholu trojúhelníku. Zde také bývala hradní kaple. Jižně od tohoto paláce býval dvůr, který sloužil jako hospodářské zázemí. Snad již tehdy byl tento dvůr připojen k jádru hradbou, která na jižní straně vymezovala prostor malého předhradí. Vstupní brána do předhradí se nacházela v bezprostřední blízkosti vstupu do jádra; před ní se nacházel příkop. K výrazné proměně hradu došlo v 15. století, především zásluhou Menharta z Hradce. Na západní straně vyrostlo nové předhradí nepravidelného půdorysu. Brána do něj se nachází v dovnitř otevřené věži stojící v nejjižnějším rohu předhradí a byla přístupná po padacím mostě přes ve skále vylámaný příkop. Pozoruhodná je štěrbinovitá střílna v branské věži, která směřuje šikmo do příkopu. Střílny v předhradí lze vůbec považovat za pozoruhodnost; doplňují totiž ve spodní části hradeb tradiční cimbuří a někdy nejsou proraženy kolmo na osu hradby, nýbrž nasměrovány na konkrétní cíl. Spolu s dvěma polookrouhlými, dovnitř otevřenými baštami a jednou baštou trojúhelníkovou jsou tak dokladem velmi pokročilé opevňovací techniky z doby před r. 1450. Zdaleka nejimpozantnější stavbou Menharta z Hradce na hradě je hranolová věž zvaná Putna, stojící samostatně na předhradí a bránící svou hmotou hradní jádro. Půdorys věže představuje obdélník o rozměrech 18 × 9,25 m se stěnami 1,8 - 3 m silnými. Věž byla příčně dělena trámovými stropy, které ji původně dělily na možná až pět podlaží. Jediný vstup do věže byl možný portálkem v prvním patře, přičemž výška přízemí byla 8 m! Portálek byl přístupný po dlouhém kamenném mostě na mohutných okrouhlých pilířích, jenž spojuje věž s Rajským domem. Obě tyto budovy však k mostu, jenž byl původně krytý, přímo nepřiléhají; asi 1,6 m široké mezery na obou stranách byly překlenuty malými padacími můstky, jejichž vytažení by v případě nebezpečí učinilo věž, most i Rajský dům samostatnými jednotkami. Koncepce věže, která neměla prakticky žádných otvorů (z dochovaného torza věže jsme dnes schopni usuzovat pouze na dvě velká okna ve druhém patře) a mohutného opevněného mostu nemá v evropské hradní architektuře obdoby a podporuje domněnku, že věž sloužila k úschově českých korunovačních klenotů, které byly na Velharticích skutečně uloženy. 16. století představovalo ve stavebním vývoji hradu pouhé intermezzo - patrně z této doby je renesanční pivovar přestavěný z hospodářského dvora na jihovýchodě a snad i budova někdejšího, dnes zcela zaniklého lihovaru. Třetí významnou etapou stavebního vývoje hradu je éra zbohatlíka Martina Huerty z období třicetileté války. Ten nechal při severní hradbě jádra - na místě předpokládané starší zástavby neznámé podoby - zbudovat nový pozdně renesanční palác, někdy nesprávně označovaný jako zámek. Huertův palác má na nádvorní straně arkády a je nejluxusnějším objektem na hradě.

Ke shlédnutí jsou interiéry renesančního Huertova křídla s dobovým mobiliářem. Prohlídkový okruh zámeckého křídla je zaměřen na prezentaci každodenního života šlechticů v 16. a 17. století na malém venkovském sídle se zaměřením na zábavu a hry. Expozice vychází z dobových grafik a návštěvník tak jakoby prochází dějem jednoho všedního dne na renesančním sídle. V prostorách Rajského paláce jsou zpřístupněna jednotlivá plochostropá patra a je v nich umístěna expozice ˝Středověký život na šachovnici dle Tomáše Štítného ze Štítného˝.

Hrad Velhartice se v podstavě dochoval v té podobě, jak byl popsán výše. Huertův palác byl kompletně rekonstruován a dnes je zde umístěna hradní expozice. Úplnou rekonstrukcí prošla i budova pivovaru a naprostá většina opevnění. Jako úspěšnou lze označit i konzervaci velké věže a Rajského domu; most, který je spojuje, patří k nejzajímavějším stavbám svého druhu u nás a dělá Velhartice Velharticemi. Pouze jižní hradba jádra - s výjimkou vstupní brány - a budova lihovaru se prakticky vůbec nedochovaly a dnes je z nich patrné maximálně zakonzervované základové zdivo.

 

Práva © Castles.cz

 

GPS: +49° 15' 47.72", +13° 23' 58.32"


 

 

 Foto - Kamil Bednář    31. 10.  2015

 

Foto - Kamil Bednář    1.8.2008